Barvení vlasů

Ženy a v dnešní době stále více i muži používají různé barvy ke změně vzhledu nebo ke krytí šedivých vlasů. Mezi nejčastější problémy po nabarvení patří nesprávný výběr barevného odstínu v porovnání s původní barvou vlasů, aplikace barvy na poškozené vlasy nebo neprostudování návodu k použití.

Aplikovaná barva může být vymývatelná, barvení semipermanentní nebo permanentní. Existují 3 hlavní typy permanentních barev: přírodní rostlinná barviva, barviva na bázi kovů a syntetické sloučeniny na bázi parafenylendiaminu.

Přírodní barviva byla získávána zpočátku z rostlin. Typickým představitelem je henna, což je barvivo z rozdrcených listů rostliny, které se daří v Egyptě, Iránu a ve Středomoří. Její základní barva je červená a příslušný odstín pak souvisí se základní barvou vlasů a délkou aplikace.

Barvy na bázi solí kovů impregnují jak kortex, tak kutikulu vlasů. Mohou ale také zbarvit kůži a chemicky reagovat s peroxidem vodíku. V současné době se moc nepoužívají.

Oxidační barviva na bázi parafenylendiaminu patří k moderním syntetickým barvám na vlasy. Obsahují kromě základní sloučeniny i látky užívané v kondicionérech a antioxidanty, čímž se prodlužuje exspirační doba. Parafenylendiaminy jsou deriváty kamenouhelného dehtu a patří do skupiny anilínových barviv. Mohou sensibilizovat a vyvolat kontaktní alergii. Proto se doporučuje před aplikací provést otevřený kožní test.

Tato barviva se v dnešní době používají masově jak v domácích přípravcích, tak pro profesionální použití. Spolehlivě kryjí šedivé vlasy i změní barvu z jakéhokoli původního odstínu. Dnes jsou k dispozici nejen běžné odstíny, ale i nejrůznější exotické zelené, červené, modré nebo purpurové barvy.

Tato barviva jsou k dostání ve formě krémů, roztoků či gelu. Je třeba je před aplikací smísit s peroxidem vodíku, v opačném případě by k obarvení nedošlo. Tyto barvy jsou rozpustné ve vodě a z chemického hlediska obsahují malé, obvykle bezbarvé molekuly, které penetrují do kutikuly a kortexu. Po smísení s peroxidem vodíku vyvolá přítomnost volných kyslíkových radikálů vytváření větších barevných nerozpustných molekul z původně bezbarevných částic, které jsou vychytávány v kortexu. Jsou natolik velké, že nemohou projít kutikulou, a proto se nedají dobře vymýt. Pokud chceme dosáhnout přirozené barvy vlasů, používáme šestiprocentní peroxid vodíku, pokud chceme dosáhnout světlejšího odstínu než je přirozený, použijeme devítiprocentní roztok peroxidu vodíku. Z terminologického hlediska se používají názvy zesvětlovací barva a krycí barva, která barvy ztmavuje nebo kterou lze dosáhnout shodné barvy vlasů jako je základní odstín.

Jinými slovy základní barevný odstín určuje jakou koncentraci peroxidu vodíku použijeme. Čím světlejšího odstínu chceme dosáhnout, tím koncentrovanější peroxid vodíku je potřeba použít.

Všeobecně platí, že na kůži kštice můžeme maximálně použít devítiprocentní roztok peroxidu vodíku a na vlas jako takový maximálně 12 % peroxidu vodíku. V některých případech lze použít až 18 % peroxidu vodíku, ale ten je obsažen pouze ve speciálních odbarvovacích prostředcích a je přitom potřeba pečlivě dodržovat návod k použití. Opakovaná aplikace vyšších koncentrací peroxidu vodíku vede ke značnému poškození vlasového stvolu.

Odbarvování vlasů

Při odbarvování dochází k zesvětlování pomocí oxidace eumelaninu nebo feomelaninu v kůře vlasu. Odbarvování je trvalé. Postupným odbarvováním černých vlasů se dosahuje barevných odstínů v řadě od černé přes hnědou, červenou, oranžovou, žlutou, světle žlutou až bílou.

Hlavním oxidačním prostředkem v odbarvovačích je peroxid vodíku, který uvolňuje kyslík. Peroxid vodíku je bezbarvý a bez zápachu.

K čemu používáme odbarvování?

  1. k zesvětlování přirozené barvy vlasů
  2. k zesvětlení před barvením
  3. k zesvětlení nebo odstranění barvy z vlasu po nabarvení
  4. k nadzdvihnutí šupinek kutikuly a tím usnadnění nabarvení vlasů v případech, kdy jsou vlasy resistentní k barvení
  5. k vytvoření melíru
  6. v kombinaci s barvením k dosažení speciálních barvících efektů

Nežádoucím účinkem po barvení, případně v kombinaci s trvalou ondulací, je zvýšená poréznost vlasů a snížená odolnost vlasů na tah. Vlas je pak méně pružný a vyžaduje zvýšenou péči při dalších úpravách jako je aplikace trvalé ondulace a dobarvování vlasů.