Alopecia areata

MUDr. Anna Maršáková

Areátní alopecie je vlasové onemocnění, při kterém dochází k tvorbě lysinek ve kštici. Na počátku se jedná o lysá místa velikosti mince, postupem času dojde k jejich splývání do větších ploch postihujících v ojedinělých případech i celou kštici nebo celkové ochlupení těla. Na vzniku této choroby se podílí autoagresivní T-lymfocyty, které napadají struktury vlasových váčků, a proto hovoříme o autoimunitním onemocnění. Při této formě vypadávání vlasů se mohou vyskytovat zároveň další autoimunitní choroby. Nejčastěji se jedná o onemocnění štítné žlázy nebo atopický ekzém.

Projevy

Dle průběhu můžeme odlišit 4 typy alopecia areata. Pro první typ je charakteristický vznik izolovaných ložisek bez vlasů, která vznikají nejčastěji mezi 20. – 40. rokem. U druhého typu pozorujeme velmi často vznik již v dětství a současně bývá přítomný atopický ekzém, astma, či alergické rýmy. Při třetím typu vidíme až ve 40 % přechod do totální alopecie, postihující celou kštici a v anamnéze bývá přítomna hypertenze. Postihuje především mladé dospělé. Pro čtvrtý typ je typický častější výskyt přidružených endokrinologických onemocnění. Mívá zdlouhavý průběh se začátkem až po 40. roce života.

Pro areátní alopecii je typický vznik ostře ohraničených ložisek, kdy kůže nejeví známky zánětu, je hladká a bez šupin a po obvodu jsou přítomny vykřičníkovité ulámané vlasy. V průběhu onemocnění vznikají buď jednotlivá, či naopak mnohočetná alopetická ložiska. Jednotlivá holá místa se kromě ovlasené části mohou tvořit v obočí, u mužů též ve vousech a dále v ochlupených částech na těle. Při ztrátě vlasů v celém rozsahu mluvíme o totálním typu alopecie, a pokud došlo ke ztrátě i ostatního tělesného ochlupení, jedná se o univerzální typ. Nepříznivým prognostickým faktorem je časný nástup prvních příznaků choroby (před pubertou), asociace s jinými onemocněními a rovněž také postižení nehtů.

Diagnostika

Diagnostiku, pro kterou je typický klinický obraz, lze spolehlivě potvrdit fototrichogramem nebo histologickým vyšetřením správně odebraného vzorku tkáně. Nemělo by se ale zapomínat na laboratorní vyšetření krve, mikrobiologické stěry, endokrinologické a imunologické vyšetření a v neposlední řadě i na oftalmologickou kontrolu.

Léčba

Léčebný postup je vždy individuální. Volíme buď lokální, či systémovou formu léčby. Využívá se efektu cyklosporinů či kortikoidů k potlačení přehnané imunitní reakce. Po vysazení celkových kortikoidů pozorujeme ve vysokém procentu relaps, proto je využíváme především v lokální formě. Trendem moderní medicíny je lokální terapie difencypronem ve formě roztoku, který se aplikuje pouze 1x týdně s postupně se zvyšující koncentrací. Podstatou je vyvolání kontaktního typu alergické reakce, která mění imunologické poměry ve vlasovém váčku a následně stimuluje vlasový růst.

Areátní alopecie je poměrně časté onemocnění, které postihuje zhruba 0,1 % populace. Základem je řádně objasnit podstatu onemocnění a pátrat po faktorech, které mohou nepříznivě ovlivňovat prognózu.